Johanka Kubaňová – psycholožka a porodní asistentka

Jak moje vlastní porody změnily mou profesní cestu

V roce 1993 jsem v osmém měsíci svého prvního těhotenství začala studovat psychologii na Univerzitě Friedricha Alexandra v Erlangenu a Norimberku. Ve vývojové psychologii jsme se zabývali i těhotenstvím a porodem. Tam jsem se dozvěděla, že ženy v Německu mohou rodit nejen v porodnici, ale také v porodním domě nebo doma.

Možnost porodu doma mě okamžitě přesvědčila. Přestože do vypočteného termínu porodu zbývalo jen několik týdnů, během jednoho týdne jsem našla porodní asistentku a začala se připravovat.

Porod začal o dva týdny dříve, než se čekalo, a můj muž byl zrovna v Česku. Porod postupoval pomalu a váznul a moje porodní asistentka doporučila převoz do nemocnice. Tam se narodil můj první syn. Už o dvě hodiny později jsme šli jako rodina domů a porodní asistentka o nás v dalších dnech dál pečovala.

Tento první porod mě mnohému naučil. Rodit podle sebe neznamená držet se za všech okolností původního plánu. Znamená to být dobře informovaná, mít spolehlivý doprovod a umět na změny přiměřeně reagovat.

Moje další dvě děti se narodily doma v Německu se stejnou porodní asistentkou. Porodní asistentka pracovala samostatně a její služby hradila zdravotní pojišťovna.

Při těchto porodech jsem zažila, jakou sílu žena dokáže rozvinout, když se cítí v bezpečí, nikdo ji zbytečně neruší a může následovat své tělo.

V Česku se s porodem doma nepočítalo

Když jsem byla těhotná se čtvrtým dítětem v jižních Čechách, podmínky byly úplně jiné.

Chtěla jsem znovu rodit doma, ale ani po měsících hledání jsem ve svém kraji nenašla samostatně pracující porodní asistentku, která by mě mohla doprovázet. Také u lékařů, úřadů i zdravotní pojišťovny se moje přání setkávalo převážně s odmítnutím. Nakonec jsem našla porodní asistentku v sousedním Rakousku, která byla ochotná přijet k porodu do Česka. Musela si kvůli tomu zvlášť sjednat pojištění odpovědnosti. Protože to měla daleko a porod proběhl rychle, dorazila až po porodu.

Ani pro moje další porody nebyla v kraji běžně k dispozici žádná porodní asistentka pro porody doma. Doprovod jsem si proto zajistila mimo oficiální struktury – mimo jiné se sousedkou, která byla vyučená porodní asistentka, ale svou profesi už řadu let nevykonávala, a s blízkými ženami ze svého okolí.

V té době jsem už měla za sebou několik vlastních nekomplikovaných porodů a důvěřovala jsem svému tělu. Přesto mi situace připadala neuspokojivá: Žena se sice mohla rozhodnout rodit doma. Avšak odborně vzdělaným porodním asistentkám bylo bráněno, aby jí při tom otevřeně a profesionálně asistovaly.

Proč jsem se sama stala porodní asistentkou

Zkušenosti z mých těhotenství a porodů byly rozhodujícím podnětem k mému druhému studiu.

Nechtěla jsem jen kritizovat, že v Česku neexistuje téměř žádná alternativa k porodu v porodnici. Chtěla jsem získat odbornou kvalifikaci, abych takovou alternativu mohla sama nabízet. S vystudovanou porodní asistentkou se porodnice, úřady i ministerstvo zdravotnictví musely odborně vypořádat.

V roce 2005 jsem s pěti dětmi začala studovat porodní asistenci na Jihočeské univerzitě. Když jsem studium dokončila, měla jsem dětí šest.

Studium bylo silně klinické a zaměřené na intervence. Můj pohled na porod se v mnoha bodech lišil od toho, co se tehdy učilo. Z předchozího univerzitního studia v Německu jsem navíc byla zvyklá na otevřenou akademickou diskusi o různých stanoviscích. Pro tu bylo v mém studiu porodní asistence zpočátku málo prostoru.

Přesto jsem si za svým cílem stála a studium jsem v roce 2014 dokončila. Moje bakalářská práce se zabývala potřebami rodících žen.

Během studia jsem absolvovala praxe v několika českých porodnicích a v roce 2010 jsem strávila tři měsíce na porodnickém oddělení nemocnice ve Freistadtu v Rakousku. Už v letech 2004 až 2014 jsem doprovázela ženy jako dula. Od roku 2015 pracuji jako samostatná komunitní porodní asistentka.

Poznejte mě

V rozhovoru pro „Na porodu záleží“ ↗ s dulou a lektorkou předporodní přípravy Karolínou Fakheri Tehrani vyprávím o sobě a své cestě.

Porod je tělesný, duševní i duchovní

Studium psychologie ovlivnilo můj pohled na porod od samého začátku.

Porod je mnohem víc než jen tělesný proces. Může být intenzivním duševním i duchovním zážitkem. Žena se při něm setkává se svou silou, se svými strachy i se svými hranicemi. Může se prožívat jako schopná a kompetentní – nebo získat pocit, že jí byla odebrána kontrola nad vlastním prožíváním a vlastními rozhodnutími.

Dobrý porod potřebuje prostor, ve kterém se žena cítí bezpečně a může se sama rozhodovat. Potřebuje vstřícný doprovod místo pokynů, rutiny a lhostejnosti. A potřebuje odborně kompetentní osobu, která dokáže chránit přirozený průběh, ale zároveň pozná, kdy je potřeba podpora nebo převoz do nemocnice.

Porod nemusí proběhnout podle plánu, aby byl dobrým porodem. Rozhodující je také to, zda žena může nakonec říct: Byla jsem respektována. Mohla jsem rozumět a spolurozhodovat. Udělala jsem, co bylo v mých silách.

Takové podpůrné prostředí je jistě možné na mnoha místech, i v porodnici. Podle mé zkušenosti je ale vlastní domov s milujícími blízkými obzvlášť vhodným místem, kde lze najít potřebný klid a sílu. Těší mě, že jsem během svého života doprovodila už zhruba 450 porodů doma. A stejně tak mě těší, když mohu ženě v těhotenství nebo v šestinedělí pomoci k sebedůvěře a síle.

Důvěra ve fyziologii neznamená přehlížet rizika

Důvěřuji schopnosti ženského těla porodit. Tato důvěra ale není slepá.

Plánovaný porod doma přichází v úvahu jen tehdy, když těhotenství probíhá zdravě a nesvědčí proti němu žádné rozpoznatelné zdravotní důvody. V průběhu těhotenství i porodu je třeba stále znovu posuzovat, zda jsou předpoklady nadále splněny.

K odpovědné práci porodní asistentky proto nepatří jen zachovat klid a vyhýbat se zbytečným zásahům. Musí včas rozpoznat změny, znát hranice své odbornosti a umět včas doporučit převoz.

Můj vlastní první porod skončil převozem z domova do nemocnice. Dnes doprovázím ženy na obou cestách: Chráním nerušený průběh, dokud je to odpovědné, a jednám, když to situace vyžaduje.

Moje úsilí o profesionálně doprovázené porody doma

Když jsem v roce 2015 získala oprávnění k samostatné činnosti porodní asistentky, bylo z něj vedení fyziologického porodu výslovně vyloučeno. Byla jsem tedy kvalifikovaná porodní asistentka, ale ústřední část své profese jsem mimo porodnici vykonávat nesměla.

Proti tomuto omezení jsem podala opravné prostředky. Řízení prošlo několika instancemi a trvalo téměř deset let.

V roce 2018 mi navíc byla uložena pokuta, původně ve výši 120 000 korun ↗, protože jsem asistovala u porodů doma. U dotčených porodů mi nebyla vytýkána žádná odborná chyba. Výtka spočívala v tom, že jsem u nich jako porodní asistentka vůbec byla přítomna a ženy profesionálně podporovala. Řízení bylo později zastaveno pro promlčení.

V roce 2024 došlo k důležitému soudnímu vyjasnění otázky porodů doma v Česku. Přestože Ústavní soud konkrétní stížnost zamítl, právní situaci zásadně nově ↗ vysvětlil: Plánované fyziologické porody doma nejsou podle současných zákonů zdravotní péčí ani zdravotní službou. Porodní asistentky proto nyní mohou ženy u porodu doma doprovázet a porod vést – právně však přitom neposkytují zdravotní službu. Nemohou tedy být jen za tuto činnost potrestány, jako by poskytovaly zdravotní služby bez příslušného oprávnění.

Uspořádaný systém péče o porody doma tím však zatím nevznikl. Rozhodnutí především ukončilo dosavadní rozpor, kdy žena směla rodit doma, ale odborně vzdělaná porodní asistentka mohla být za svou asistenci u takového porodu potrestána.

I když rozhodnutí nemohu považovat za úplný úspěch, přiblížilo mě k mému cíli umožnit těhotným ženám v Česku porod doma s profesionální podporou. Tím je dosaženo důležitého dílčího cíle a doufám, že porodní asistentky a těhotné ženy příští generace dokážou přístup k porodům doma ještě dále zlepšit.

Psychologie byla vždy součástí mé práce porodní asistentky

Ani v letech, kdy porodní asistence určovala největší část mého profesního života, jsem nikdy nepřestala být psycholožkou.

Do těhotenství a porodu vstupují dřívější zkušenosti, vztahy, rodinné vzorce, strachy i očekávání. Některé ženy se na porod těší, jiné k němu přistupují s velkými obavami. Často pomůže už to, když se tyto obavy berou vážně, když porozumíme jejich původu a společně najdeme konkrétní způsoby, jak s nimi zacházet.

Moje psychologické zázemí mi pomáhá nedívat se jen na lékařské hodnoty a tělesné procesy. Vidím člověka v celé jeho situaci.

Rozhodnutím Ústavního soudu o porodech doma v roce 2024 se pro mě dlouhá profesní kapitola dostala k důležitému mezníku. Proto teď dávám psychologii opět víc prostoru. Vedle své práce porodní asistentky připravuji vlastní nabídku psychologického poradenství.

Není to pro mě úplně nová cesta, ale návrat k mé první profesi. Obě oblasti spojuje můj postoj: Lidé by měli svou situaci lépe pochopit, sami se rozhodovat a najít cestu, která je pro ně schůdná.

Jak pracuji

Pracuji klidně, přímo a individuálně. Nebudu vám vnucovat žádnou konkrétní podobu porodu a ani žádný porod idealizovat.

Při našem prvním rozhovoru jde o to, co si přejete, co vás zaměstnává a zda vám můj způsob práce vyhovuje. Otevřeně vám vysvětlím, jaké možnosti vidím, jaké předpoklady musí být splněny a kde jsou hranice.

Dobrá spolupráce potřebuje důvěru na obou stranách. Proto přijímám těhotné ženy do své péče až po osobním seznámení.